O autorovi

Ondřej Gojda

Stalo se to přesně 5 dní po výbuchu Jaderné elektrárny Černobyl. Zrovna když radioaktivní mrak překryl střední Evropu. Ano, v tento den v Praze jsem se narodil. Od té doby jsem žil celkem normální život, až do momentu, kdy jsem viděl krátký dokument o onom osudném dni v bývalém Sovětském svazu. To bylo někdy v roce 2004. Šlo o 23 minut dlouhý televizní dokument z cyklu Katastrofy (z produkce Discovery Channel) vysílaný na televizi Prima a dabovaný do češtiny. Nedávno jsem tento dokument našel na YouTube a musel jsem se smát, protože je zde řečeno několik úplných nesmyslů (např. že Černobyl je vzdálen od Kyjeva 13 km). Nejspíš byly tyto chyby způsobeny špatným překladem. Každopádně po shlédnutí této epizody jsem se nestačil divit, jak se taková věc mohla v moderní historii stát a chtěl jsem o celé události vědět víc a víc detailů.

Ondrej Gojda

V té době jsme doma měli stále ještě vytáčené připojení k internetu přes telefonní linku a tak bylo celkem obtížné shánět jakékoliv informace. Můžu ale s klidem říct, že za mojí posedlost Černobylem je zodpovědná hlavně Elena Filatova (a její moto-cestovatelský černobylský blog). S anglicko-českým slovníkem v ruce jsem její reporty z cestování po Zóně četl jako šílený a stále jsem si v duchu opakoval "Tam se jednou musím podívat...prostě musím...".

V tu dobu byly v televizi vysílané ještě další dokumentární filmy o černobylské katastrofě - Nultá hodina: Černobyl (2004), nebo později Boj o Černobyl a Zažili skutečnou katastrofu: Černobyl (obojí 2006). Vzhledem k tomu, že YouTube bylo tenkrát ještě poměrně "mladé" a nebylo zde tolik videí, mým jediným zdrojem podobných dokumentů byla pouze televize. Ale později, právě díky YouTube, jsem zmíněné dokumenty (a mnohé další) mohl vidět i vícekrát...konkrétně výše jmenované jsem viděl možná už 5x.

Jelikož hraji počítačové hry a zvlášť oblíbené mám first person střílečky, nemohl mi uniknout Stalker. Bohužel ale v době, kdy hra vyšla, jsem měl poměrně slabý počítač na plynulé hraní. Jak si možná sami pamatujete, Stalker byl svého času hodně náročná hra na výkon počítače. Bylo to pro mě spíš utrpení než zábava, což jsem nakonec vzdal a vlastně nikdy jsem se pak ke Stalkerovi už nevrátil. Ale v roce 2007 přišla hra Call of Duty 4: Modern Warfare a to byly druhé vánoce pro černobylské fanatiky. Mohl jsem navštívit všechna ta známá místa v Pripjati, které jsem měl poctivě nastudovaná z fotek a televizních dokumentů - plavecký bazén, hotel Polesí, zábavní park... Samozřejmě, rozložení města Pripjať bylo ve hře dost odlišné od reality (což jsem zjistil až při mé návštěvě Zóny), ale atmosféru měla tato herní lokace vykreslenou skvěle. Rozhodně CoD 4 můj zájem o Pripjať a černobylskou Zónu ještě více podpořilo.

V roce 2015 jsem se konečně do mojí vysněné destinace poprvé dostal. Výlet byl organizovaný agenturou CHERNOBYLwel.com a byl naprosto úžasný, dokonce předčil všechna moje očekávání. Po těch všech přečtených článcích o černobylské oblasti a nehodě v roce 1986, a po všech těch zhlédnutých videích na YouTube, jsem nechtěl jet do Černobylu pouze s fotoaparátem. Chtěl jsem si přivézt zpátky něco víc - chtěl jsem video. Proto jsem si půjčil GoPro Hero3, hrudní pás s držákem, a byl jsem "ready to go". Bohužel jsem ale neměl vůbec žádné zkušenosti s natáčením na akční kamery, takže výsledek byl prostě a jednoduše naprosto příšerný.

Pár měsíců po zmíněném filmařském zklamání mě ale napadlo něco jiného a realističtějšího. Něco, co by mohlo zážitek ze zakázané Zóny přiblížit každému. Něco, co přede mnou ještě nikdy nikdo neudělal. Zachytit černobylskou oblast ve 3D bylo ještě více aktuální a na místě vzhledem k vzrůstající popularitě virtuální reality a její rozšíření na mobilní zařízení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *